Pyrenejská Aragonie

Už staří Maurové říkaly horám val, tvoří totiž přirozenou přírodní hranici mezi Francii a Španělskem. Pojďte se mnou brouzdat tímto fantastickým Aragonským krajem. Z Francie sestoupíme do úchvatného kaňonu Ordesa do Španělska, provázet nás bude divoká řeka a okolo vodopádu vyjdeme na chatu Goriz. Nalehko vystoupáme na ztracenou horu (3355 m), odkud se nám naskytne kruhový výhled, projdeme se po hraně kaňonu a budeme obdivovat majestátnost zdejší přírody z parádních výhledů. 

Projdeme nad kaňonem de Añisclo, dále okolo jezera Marboré, přejdeme sedlo zpět do Francie a sestoupíme do amfiteátru Cirque de Gavarnie s obrovskými vodopády. K cíli už zbývá přejít jen vysokohorské sedlo kolem ikonické chaty Sarradets. Na druhém treku se podíváme do oblasti azurových jezer, z výstupem na vyhlídkovou horu Campbieil bez batohu.

Chtěla bych se s Vámi podělit o můj jeden z největších emočních zážitků - přechod Pyrenejí.

Kdykoliv někdo začal mluvit o Pyrenejích, líčil je jako jedny z nejhezčích hor. Začala jsem toužit si je také projít, zažít a ochutnat jejich kouzlo.

Na Facebooku jsem přihlášena v několika cestovatelských skupinách. Když Michal do své skupiny napsal plán cest pro rok 2023 a v něm i přechod Pyrenejí, vůbec jsem neváhala. Zaplatila jsem zálohu a nahlásila dovolenou. Až kámoška mi říká … „Hele, četla jsi vůbec plán cesty? Víš, že jdeš na těžko 8 dní, každý den převýšení 1000 – 1600 m.n.n. nahoru, ale pak i dolu? Každý den 15-20 km? Budou tam úplně cizí lidi… A co ty tvoje bolavý kolena? Ty jsi vážně magor, viď?„

Asi jsem, jela jsem :-)

Koupila jsem ortézu, nezbytné prášky pro případ nouze, plno náplastí a zabalila 14kg batoh včetně spacáku, károšky, stanu a vařiče.

Zastávka v Praze a Plzni a už nás 8 neznámých, ale stejně naladěných lidí, mířilo směr Francie. 24 hod v autě stačilo, abychom se trochu poznali a vytvořili si bezva partu. No, nasmáli jsme se. Je mi 46 let a bála jsem se, že tam budu staroch, ale ostaním bylo 35 – 55 let, takže ideální věková skupina.

Přes městečko Gavarnie jsme vystoupali naší T5 až nahoru na planinu, kde se mohlo nechat zaparkované auto na vyhrazeném místě celý týden zdarma. Nahodili jsme batohy na záda a v davu turistů se vydali vzhůru do těch náročných, ale opravdu krásných hor. Postupem se davy rozpouštěly, až zbylo jen pár kolemjdoucích.

V této fázi jsem ještě netušila, že si budu sahat na dno sil, občas si zapláču s prožitým strachem, že spadnu a pojedu sutí, že občas vypustím slzy štěstí, že jsem ten „k...a“ kopec dala, nevzdala to a tu nádheru na vrcholu viděla…

Jsem jen obyč holka, co ráda šmajdá po horách, žádný extrémista a proto to byly zatím nejemotivnější výstupy a sestupy mého života.

Běžně jsme stoupali 4 - 6 hod jen nahoru a pak zase dolů...bez hůlek by to snad ani nešlo. Hodně často vedla cesta sutinami, každou chvíli se měnil typ horniny...asi i proto jsou ty hory tak krásné...chvilku šedá, pak červená, za chvilku bílá, pak zase tráva a opět sutiny. Občas byly řetězy, občas se šlo po čtyřech, občas sráz jako blázen, občas roklina, občas cestička po vrcholu a doleva i doprava sešup. Cestu často křížil potok či řeka, tak o vodu nebyla vůbec nouze.

Po celou dobu jsme měli opravdu krásné počasí kolem 25st. Od každé řeky jsme odcházeli jako vodníci, ale vydrželo nám to jen půl hoďky a zase suché vlasy, suchá trička a pařák...

Na jedné zarostlé cestě jsme přecházeli řeku s menším vodopádem. Bylo to tak kouzelné místo a takové vedro, že jsme se my holky okamžitě začaly svlékat a nahaté naskákaly do tůně. Kluci se gentlemansky otočili a koukali dolů po proudu. Super spontánní akce :-)

V té vodě samozřejmě nevydržíte ani 2 minuty. Je to ledový a voda píchá jako tisíc jehliček.

Nebudu podrobně popisovat kde a jak jsme šli, ale třeba jak mě překvapilo, když celý nadšený vidíte chatu po celodenním náročným treku a ve vaší hlavně koluje: „ jeeee chata, dám si teplou polévku, studené pivko, možná se i po třech dnech vysprchuju, nabiju mobil…. A mohla by tam být wifi, poslala bych pár fotek a nějakou zprávu o sobě domů a kamarádům.“

Na tento komfort zapomeňte… Pokaždé padla otázka: „Jste tady ubytovaný?“ Odpověd: „ne“, nás vždy odsoudila. Žádné jídlo, žádná sprcha, žádné nabití mobilu :-( Signál a wifi v těchto horách najdete jen občas a jen s obtížemi. Zlatá powerbanka….ta cihla se vyplatila nést ;-) Pivko a pití problém vůbec nebyl. Tak aspoň to pivečko do vyprahlého krku.

Vytáhli jsme vařiče a udělali si naše výborné jídlo, co jen zalijete horkou vodou přímo do sáčku a je to. Každý měl jinou značku a testovali jsme. Musím se pochlubit, že jsem se Summit To Eat vyhrála, ať jsem měla jakýkoliv druh jídla. Každý už čekal se lžící, aby ode mě ochutnal :-)

Spaní ve stanech bylo také bez problémů. Spali jsem vždy někde na kraji kempu nebo nedaleko od něj. Před setměním jsme stany stavěli a při svítání zase bourali. Nikdo nás nikdy nekontroloval, neupomínal a vše bylo bez problémů. 

Ani u horských chat nesmíte mít postavený stan celý den. Měla jsem půjčený stan pro dva MSR Hubba Hubba. Měl necelá dvě kila a byl velmi skladný, tak jsme si nesla každá svoje kilečko v báglu. Byl super rychle postavený a i když přišla nečekaná bouřka a vítr tak silný, až se stan nakláněl a jeho bok se mi opíral o nos, ustál to a my usínaly v suchu a teple. Každé ráno nás probouzely cinkající zvony krav nebo pískající svišti.

Co se mi moc líbilo, že po celou dobu naší cesty jsme vůbec nikde neviděli žádnou lanovku. Takže úplně každý, koho jsme potkali, musel ten kopec zdolat sám vlastními silami. 

Už ve tvářích vidíte ten „jiný druh“ lidí, ty tváře ošlehané větrem, vytrvalost a pokoru k horám. Ti lidé se usmívají a vyzařuje z nich pohoda. Jsem vděčná, že i já můžu patřit do tohoto jiného druhu :-)

Přiznám se, že cestou domů jsem už byla těch hor tak nějak sytá a asi moc unavená. Ale stačil jeden telefonát od kamarádky a za 14 dní jsem jela s partou super kámošek do Dolomit :-)

Hory jsou prostě vášeň…

1.den Cesta autem trvá cca 18 hodin
2.den Col de Tentes - Ordesa
https://mapy.cz/s/cofapenuhu 
3.den Ordesa - Refugio de Góriz
https://mapy.cz/s/pofubahozo 
4.den Monte Perdido (3355 m) - bez batohu - na vrchol a zpět
https://mapy.cz/s/katetonuhe 
5.den Refugio de Góriz - Refugio de la Larri
https://mapy.cz/s/monufageku
6.den Refugio de Larri - Refuge des Espuguettes
https://mapy.cz/s/fejebotune
7.den Refuge des Espuguettes - Col de Tentes
https://mapy.cz/s/hajoboboha
8.den Arrêt Navette Gratuite - Lac d'Orédon
https://mapy.cz/s/ralenazezo 
9.den Lac d'Orédon - Pic de Campbieil (3173 m) - Lac de Cap de Long
https://mapy.cz/s/fasenafoho 
10.den Lac de Cap de Long - Arrêt Navette Gratuite
https://mapy.cz/s/punakolusa

Text a foto @ Vlaďka / Tester @vybaveninacesty

Další z poutavých vyprávění od naší testerky Vlaďky:               

Albánie-země plná hor, vody a rakije

Další výprava, další splněný sen, další dobrodružství, další setkání s bezva lidmi, kteří jsou dobrodruzi a na stejné vlně jako já, další zážitek, který mi zůstane uložený v mysli a další fotografie, které budou viset v mé předsíni, abych se při pohledu na ně mohla pousmát a tam někde uvnitř mě pošimrá hřejivý pocit z toho, co jsem prožila, co mi nikdo nevezme a vím o tom jenom já...